Je známý z televizní obrazovky nebo Instagramu. Charakterizují ho ďolíčky ve tvářích od věčného úsměvu na obličeji. Pro své děti je skvělým parťákem. Řeč je o Vojtovi Bernatském, kterého jsme vyzpovídaly, abychom tak společně oslavili Den otců.

Kdo je Vojtěch Bernatský?

Vojta Bernatský (1975), rodák z Ostravy, televizní moderátor, který se v prostředí České televize pohybuje už od svých studií na FAMU. Divákům je známý především ze sportovně-zpravodajské relace Branky, body, vteřiny, kterou uvádí od roku 1996. Kromě toho bavil televizní sledující pořadem Neuvěřitelný svět rekordů a kuriozit. Exceloval také v pěvecké soutěži Duety, když hvězdy zpívají, jejíž se stal vítězem.

Mimo to si naplno užívá rodinného života. V současnosti žije s manželkou Kateřinou v Praze a těší se ze dvou dětí – Elišky a Matyáše.

 

Jak byste charakterizoval svůj styl výchovy? Je Vám někdo jakýmsi „rodičovským vzorem“?

Můžete plánovat, můžete se inspirovat, můžete mít touhu být ve výchově důsledný a svědomitý… A pak… A pak je všechno jinak. Nakonec vztah k dětem a s nimi stejně vychází z vás, z vaší povahy, intelektu, schopnosti improvizace a především životního nadhledu. Nic se nemá přehánět, ale ani přehnaně bagatelizovat. Prostě děti jsou pro mě parťáci na život a na smrt, a tak se k nim i chovám.

 

Než jste se stal otcem čerpal jste nějaká moudra z knih pro rodiče nebo se při výchově řídíte instinktem?

Myslím, že každý si musí najít svoji cestu. V tomhle jsem dal jednoznačně na svůj a manželčin úsudek. Každý malý človíček je jedinečný a každý potřebuje trošku jiný specifický přístup. Baví mě ta odlišnost mezi našimi dětmi a taky různé cesty a přístupy, které si navzájem k sobě hledáme.

Vojta Bernatský s dětmi

Co je pro Vás při výchově dětí nejdůležitější?

Já Vám to řeknu na rovinu 🙂 Nepo… se z toho. To znamená, nedostat se do stavu přehnané hysterie a zoufalství, ale ani na ten druhý břeh… Tedy neuzavřít se do miniaturní bubliny, ve které se nic jiného než děti neřeší. Z mého pohledu je nejdůležitější láska. Děti musejí mít neustále pocit, že jsou milované a v bezpečí. My se doma pusinkujeme, hladíme a objímáme a já si stejně myslím, že to je ještě málo…

 

Nastala někdy situace, že byste se s manželkou neshodli na nějakém výchovném postupu?

Jsme přece dvě jedinečné jednotky, takže tu a tam vidíme věci trochu jinak, ale žádný zásadní spor jsme zatím neměli. Je pravdou, že já jsem spíš táta měkouš, a tak musí manželka někdy moje přehnaně dobré srdce krotit. Zhruba před rokem jsem dovolil našemu chlapečkovi, že může spinkat mezi námi. No a on tam od té doby spí pořád. Je mi líto, že vytvořil v naší manželské posteli pomyslný Taxisův příkop… Ale, když ono to tak rychle všechno uteče… Věřím, že jednou na to budeme ještě rádi vzpomínat… Teď to píšu a žena mi říká, že mám pravdu, že na to ráda vzpomíná… Že to bývalo bez příkopu pěkný 🙂 No, nemilovali byste ji?

Co Vás na otcovství nejvíc baví? A co Vás naopak nejvíc děsí?

Právě, že mě na tom baví všechno a děsí mě, že to tak rychle utíká. Ani jsem se jako táta nerozkoukal a naše Eliška už končí první třídu. Jak dlouho jí ještě bude bavit dělat s tátou blbinky?

 

Jaká věc Vás po narození dětí nejvíce překvapila, ať už pozitivně či negativně?

Nejvíc mě překvapilo, jak mě děti a vše kolem nich naplňuje. Kdybych to věděl, tak už mám dneska Bernatského jedenáctku 🙂 Moje žena říká, že jsem vlastně taky takové věčné dítě, takže jsme doma se mnou už tři do party.

 

Chybí Vám něco ze života bezdětného Vojty Bernatského?

Nechybí. Myslím, že i s dětmi může člověk dělat prakticky všechno. Cestujeme, sportujeme, máme koníčky, bavíme se životem… Není to pro mě ani v nejmenším omezení. Naopak jsem mnohem víc získal a stále získávám…

Kam Vás role otce posunula? Kde si myslíte, že byste byl, kdyby nebylo dětí?

Vystřelilo mě to do úplně jiné dimenze. Do světa, který bych jinak nepoznal. Nemyslím si, že bych byl bez dětí o tolik jiný, ale přišel bych o něco, co je dnes pro mě smyslem života. Něco, co mě naplňuje a baví. Něco, co vzešlo ze mě a navěky bude mojí součástí. A já jsem na to neskutečně hrdý. Tak moc jsem toho plný, že jsem z těch historek, příběhů a každodenních událostí naší rodinky napsal knihu. Jmenuje se Dvojtáta a vyjde mi v nakladatelství Albatros v září. Teď už píšu dvojku 🙂 Mám z toho radost.

Vojta Bernatský s rodinou
A teď trochu o práci. Jak jste se dostal k moderování sportu?

To už je čtvrt století. Čas letí jako bláznivý. Byl to od dětství můj velký sen. Prý už na nočníku při tlačení jsem napodoboval legendárního slovenského sportovního komentátora Karola Poláka. V osmnácti jsem byl zamilovaný do Lenky Milionové. Její tatínek, který se podepisoval Standa 10 na šestou byl televizním zvukařem a technikem a zařídil mi v ČT, že jsem se mohl přijít do redakce sportu podívat. Tak jsem šel a už jsem tam zůstal.

 

Kdyby Vám nevyšla sporťácká kariéra, čím byste pravděpodobně byl? 

Možná hercem, možná zpěvákem, možná spisovatelem a nebo kriminalistou… Těžko říct. Já jsem si vlastně, tedy až na toho kriminalistu, tyhle svoje další dětské sny splnil. Díky České televizi jsem moderoval zábavné pořady, kde jsem se herecky vyřádil, zpíval jsem v TV soutěži, teď jsem napsal knihu… Takže už stačí jen vyřešit nějaký kriminální případ a mám to všechno 🙂

 

Co vnímáte jako největší pozitivum na své práci?

To, že mě pořád neskutečně baví a je tak pestrá.

 

Promítá se nějak Vaše kariéra sportovního moderátora do rodinného života? Jakým sportům se věnujete? A ordinujete pohyb také zbytku rodiny?

Snažím se být vzorem. Pravidelně hraju tenis a běhám. Ale zbytek smečky do ničeho nenutím. Člověk k tomu musí dojít sám. Mě taky rodiče do ničeho nenutili.

 

Jste také poměrně hudebně nadaný. Kdybyste měl sebe a svůj život vyjádřit písničkou, která by Vás nejlépe vystihovala?

Eliška mi teď napovídá, že mám napsat její oblíbenou od Ewy Farné – Mám boky jako skříň 🙂 Asi bych raději zvolil vlastně cokoliv od naší oblíbené kapely Coldplay.

Děti zřejmě zdědily bavičské schopnosti po tatínkovi

Instagramové publikum bavíte svými skeči. Neuvažoval jste někdy o herecké kariéře?

Dělám pro to maximum, ovšem zatím mě ještě režiséři a producenti neobjevili 🙂 Ale nevzdávám se…

 

Tak budeme držet pěsti, ať se co nejdřív poštěstí!

A teď poslední otázka. Charakterizuje Vás věčně dobrá nálada. Kde si dobíjíte baterky a jaký je Váš recept na stálý úsměv na tváři?

Asi to mám trošku v genech. Jsme tu přece jen na krátké návštěvě… Tak proč si to kazit špatnou náladou? Úsměv, pozdrav, obejmutí, láska, rodina… Víc není potřeba.