Přišel čas na návrat zpět do pracovního procesu a ke každodennímu rodičovskému shonu přibydou ještě pracovní povinnosti. To každý z nás uvítá flexibilitu, vstřícnost a usnadnění všude tam, kde to jen trochu jde. Jakou flexibilitu nám nabízí pracovní trh? Jaké jsou vůbec možnosti, když dojde na otázku flexibility v zaměstnání?

V této souvislosti nejčastěji narazíte na informaci, že flexibilní formy práce slouží ke slaďování soukromého a pracovního života.

Co to tedy znamená v praxi? Asi tolik, že tady máme nástroj, který nám umožní pracovat na své kariéře, profesním rozvoji či finanční nezávislosti a současně nezanedbávat svůj soukromý a rodinný život dle našich individuálních potřeb.

Připravili jsme pro vás přehled vybraných nejčastějších flexibilních forem práce, o kterých si myslíme, že stojí za to o nich vědět.

Věřte tomu či ne, ale pokud jde o flexibilní formy zaměstnávání, náš český zákoník práce je velmi štědrý a sám poměrně flexibilní. Díky tomu, mají zaměstnavatelé dostatečné legislativní nástroje pro to, aby flexibilní místa mohli vytvářet, a umožnili tak rodičům najít rovnováhu mezi vlastní kariérou a rodinou.

Zkrácený úvazek

Nebo také částečný úvazek – je flexibilní forma práce, která je v současnosti v praxi asi nejvíce využívána. Jde o vzájemnou dohodu zaměstnance a zaměstnavatele o zkrácení pracovní doby. Jako rodiče pečující o dítě do 15 let vás určitě bude zajímat, že máte nárok na zkrácený úvazek na základě písemné žádosti. Pokud zaměstnavateli nebrání vážné provozní důvody, je povinen takové žádosti vyhovět.

Nejběžnější zkrácené úvazky jsou: čtvrt úvazek (10 hodin týdně), půl úvazek (20 hodin týdně), tři čtvrtě úvazek (30 hodin týdně). Je však možné se vzájemně dohodnout na jakémkoli úvazku. Zkrácený úvazek doporučujeme uzavřít na dobu určitou a dle potřeby prodlužovat klidně až do věku 15 let dítěte nebo dle individuálních potřeb.

 

Sdílené pracovní místo

Nebo také sdílení pracovního úvazku či Job sharing, je vlastně formou zkráceného úvazku. V praxi to znamená, že dva lidé pracují na stejné pozici a to doslova. Mohou dokonce sdílet pracovní nástroje, pomůcky a vybavení. Jelikož sdílení pracovního místa zákoník práce nijak doslovně neupravuje, záleží vše na tom, jak se dohodne zaměstnavatel se zaměstnanci. Mezi jasné výhody sdíleného místa patří např. vysoká míra zastupitelnosti, časová flexibilita na základě vzájemné dohody, rozdělení náplně práce dle kvalifikace ale také dle preferencí. Jsou zde ale také možná úskalí a je třeba je brát v úvahu hned na začátku a sice – je třeba velmi dobře předem rozvrhnout náplň práce, vymezit zodpovědnosti a definovat formu předání práce, a to vše písemnou formou.

 

Stlačený pracovní den

Stejně jako v případě zkráceného úvazku mají rodiče dětí do 15 let nárok na využití stlačeného pracovního týdne, a to v případě, že v tom zaměstnavateli nebrání vážné provozní důvody.

Jak už název napovídá, jedná se o stlačení pracovní doby (plného nebo zkráceného úvazku) do kratší doby vykonané v rámci týdne. V praxi to znamená, že pokud pracujete na plný úvazek 40 hodin týdně, tak v rámci stlačeného pracovního týdne těchto 40 hodin odpracujete ne během 5 dní ale během kratší doby. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin, a to tedy znamená, že v režimu stlačeného pracovního týdne při plném úvazku můžete pracovní dobu stlačit maximálně na 3×12-ti hodinovou směnu a 4. den 4 hodiny. Zbytek týdne pak máte volno.

 

Pružná pracovní doba

V praxi se také můžete setkat s názvem klouzavá pracovní doba (tento termín ovšem zákoník páce nezná). I tady máme dobré zprávy pro rodiče dětí do 15 let. Platí zde stejné právní nároky jako u předchozích dvou forem.

Tato flexibilní forma je velmi oblíbená především u rodičů malých dětí. Umožňuje jim pracovat na plný úvazek a současně zvládat např. vyzvednutí dítěte ze školky.

Pravidla jsou následující: fond pracovní doby v rámci dne je rozdělen na tzv. 1) základní pracovní dobu – tedy dobu, kterou stanovuje zaměstnavatel a je to doba, kdy zaměstnanec musí být přítomný na pracovišti a 2) volitelnou pracovní dobu před a po době základní, kterou si volí zaměstnanec dle svých individuálních potřeb – celková délka směny však nesmí přesáhnout 12 hodin.

Př.: Základní pracovní doba stanovená zaměstnavatelem je od 8:00 do 14:00, volitelná pracovní doba je od 6:00 do 8:00 a od 14:00 do 18:00. Pokud jsou zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnuti na pružné pracovní době, pak zaměstnanec musí být na pracovišti každý den od 8:00 do 14:00 a je jen na něm, kdy si zbytek pracovní doby (v rámci úvazku 40 hodin týdně) odpracuje. V jednom dni však pracovní doba nesmí přesáhnout 12 hodin.

Dobrou zprávou pro zaměstnavatele je, že zavedení pružné pracovní doby s sebou nenese žádné náklady navíc.

 

Práce z domova

Je celkem nováčkem v zákoníku práce a v současnosti se vedou bouřlivé diskuse v odborných kruzích, jak moc ji v rámci zákona svazovat závaznými pravidly, anebo raději nechat větší prostor dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Můžete se setkat hned s několika pojmy jako např.: Homeoffice (bývá poskytován zaměstnavatelem jako benefit k využití čas od času, popř. pravidelně např. 4 dny v měsíci), Homeworking (je dohodnutý výkon pracovní činnosti z domova) a Teleworking (je vykonávání pracovní činnosti, při kterém místem výkonu práce není sídlo zaměstnavatele, ale nemusí to být ani bydliště zaměstnance).

Na rozdíl od předešlých flexibilních forem práce u práce z domova nemusí zaměstnavatel vyhovět vaší žádosti a stejně tak vás do práce z domova nemůže nutit.

Zaměstnanec má možnost si upravit rozvržení pracovní doby dle svých individuálních potřeb a pracovní doba je u práce z domova stanovena na maximálně 40 hodin týdně.

Asi netřeba zdůrazňovat, že tato forma nabízí vysokou míru flexibility, a tak patří k oblíbeným zejména mezi rodiči malých dětí.